Historie Litvínovska

Nebyl na to samozřejmě sám. Ale jeho podíl na tom, že na českém severu trápeném nejen smogem, ale i tuhým komunistickým režimem vznikla v roce 1987 nová profesionální scéna, je velký, ba rozhodující. Když v roce 1986 rada Severočeského KNV v Ústí n. L. rozhodla o tom, že v Mostě bude založen umělecký soubor, který se bude věnovat především tvorbě pro děti a mládež, vedení tehdejšího Divadla pracujících, do jehož organismu měla být nová scéna včleněna, mělo k dispozici pouze po všech stránkách nevyhovující prostory v kulturním středisku Máj a v osobě svého ředitele Jaromíra Šnajdra velkého zastánce tohoto – na svoji dobu ojedinělého – záměru. Jaromír Šnajdr měl šťastnou ruku, když do čela formujícího se uměleckého souboru povolal člověka z nejpovolanějších – dramatika, režiséra a pedagoga Jiřího Středu, s nímž ho pojilo dlouholeté přátelství.

Jiří Středa se stal v roce 1956 absolventem zahajovacího ročníku nově otevřené katedry loutkářství Divadelní fakulty AMU. Jeho první angažmá ho pak zavedlo do Krajského divadla loutek v Ostravě a odtud vedla jeho cesta přes krátké zastavení v Liberci do severočeských Teplic. V Teplicích působil od roku 1958 do roku 1961 a na scéně zdejšího Krušnohorského loutkového divadla také spatřila světlo světa hra Pohádky pana Pohádky. Stalo se tak její mosteckou premiérou v květnu roku 1960 a Pohádky pana Pohádky se rozlétly po domovských i zahraničních divadlech jako jedna z nejhranějších loutkových her vůbec. Od roku 1961 působil Jiří Středa ve Východočeském loutkovém divadle Drak a o dva roky později se stal na třicet let uměleckým šéfem Černého tyjátru Praha. Mimo to hostoval jako režisér loutkových inscenací v Bratislavě, Brně, Liberci, Českých Budějovicích, Bánské Bystrici, Varšavě, Sofii, Záhřebu i jinde. Když byl v roce 1987 jmenován uměleckým šéfem Divadla rozmanitostí, bylo jeho první a největší starostí formování uměleckého souboru. Po konkurzu v květnu roku 1987 bylo do souboru přijato osm herců, polovinu z nich tvořili členové amatérského souboru Loutka z Litvínova a ještě před zahájením sezony 1987/88 přibyli další dva. Spolu s nimi pracovalo v první sezoně v Divadle pracujících sedmnáct uměleckých, technických, administrativních a provozních zaměstnanců.

První premiérou nově ustaveného souboru Divadla rozmanitostí se stala inscenace Jiřího Středy Tak povídej, a to v kulturním středisku Máj 9. října 1987… Do své skutečné domovské scény soubor přesídlil po její rekonstrukci v prosinci 1988. Kromě převažující a soustavné tvorby pro děti a mládež byl Jiří Středa iniciátorem uvádění komorních inscenací pro dospělé. Jako první titul z dlouhé řady se na jevišti Divadla rozmanitostí objevila Felletova Zelňačka s Karlem Nonnerem a Jaromírem Šnajdrem v hlavních rolích. Následovaly komedie Když kočky nejsou doma, Mrtvola, detektivka Neočekávaný host, nejúspěšnější z nich Sousedka Pierra Chesnota a mnohá další. Tyto úspěšné inscenace byly připraveny ve spolupráci s mosteckou činohrou, na jejíž velké scéně Jiří Středa režíroval dva tituly: dětskou operu Anička skřítek a Slaměný Hubert a vlastní dramatizaci Cervantesova Dona Quijota, v němž spojily své síly oba soubory – činoherní a loutkářský. Svoji úspěšnou činnost v Divadle rozmanitostí Jiří Středa ukončil po desetileté práci v roce 1997. Dále se kromě pohostinských režií a autorské tvorby věnoval pedagogice. Vyučoval režii a dramaturgii na katedře loutkového a alternativního divadla DAMU a působil také na Vyšší odborné škole herecké v Praze. O třináct let později přišla do Mostu smutná zpráva ČTK: Ve věku sedmasedmdesáti let náhle 27. října 2010 zemřel režisér, dramatik a pedagog Jiří Středa. Vlastimil Novák

1

/gallerous/get_image/STŘEDA Jiří.jpg/normal