V Sokolské ulici v Oseku v parku u objektu bývalé Jepy stojí korintský sloup, který pochází patrně z počátku 18. století a je zapsaný na seznamu památek. Vzhledem ke ztrátě sochy Panny Marie je v současnosti sloup pouze smutným torzem. Pro rekonstrukci barokní památky je nezbytné pro vést kopii plastiky podle dochované dobové fotografie.
Obracíme se proto s prosbou o pomoc nejen na sběratele starých fotografií Oseka, ale i na ostatní občany, zda nemají dobové fotografie sloupu, které by nám mohly pomoci při jeho restaurování.
Utrpení v lágrech nepřežilo přes padesát Holanďanů.
Ve velké plejádě národností v období II. světové války na Mostecku a Litvínovsku, zejména pak v nejbližším okolí chemičky STW v Záluží, lze najít také několik stovek občanů Nizozemí nebo-li Holandska. Většina z nich zde pobývala nedobrovolně, jako váleční zajatci, několik jich zde bylo nasazeno na nucené práce. Podařilo se zjistit, že více jak padesát jich válečné útrapy a utrpení v zajateckých lágrech nepřežilo.
Holanďané přicházeli do našeho regionu v různých obdobích válečných let. Zajatci pobývali v Lágru č. 17/18 v Záluží, který byl postaven v roce 1940. Podle poválečných zpravodajských dokladů byla jeho kapacita údajně až 3 tisíce osob. Někteří se pak v průběhu svého nuceného pobytu u STW dostali i do kárného tábora č. 28, opět ležícího u Záluží.
Přes pět desítek Holanďanů pobyt na Mostecku a Litvínovsku nepřežilo. Většina jich zahynula při spojeneckých náletech, ale vyskytovala se i jiná úmrtí. Smutný primát v jednom z prvních zaznamenaných úmrtí z důvodu utrpení v zajateckých podmínkách tábora drží Petrus Berting (zaj. číslo 96929), který zemřel 28. září 1943. Důvodem jeho smrti bylo onemocnění spálou. Pohřben byl o tři dny později, tedy 1. října 1943.
Na začátku roku 1944, přesněji 24. ledna z dosud nevyjasněných příčin v táboře č. 17/18 zemřel Jan van Lunenburg (zaj. číslo 106283) ve věku 26 let. Mimo dění kolem STW hlásí zápis z knihy zemřelých zajatců, že 29. února 1944 zemřel na embolii v táboře v Janově Paul Vanius (zaj. číslo 96647), rodák ze Slassingenu, ve věku 32 let. Při prvním velkém spojeneckém náletu v pátek 12. května 1944 zahynulo 14 Holanďanů. Při druhém, který se usktečnil 21. července 1944 je hlášen jediný zahynulí nizozemský zajatec, a to Dirk Vermes (zaj. číslo 107255, 28 let) z Zwigndrechtu. Při spojeneckém náletu z 25. prosince 1944 zahynul Theodorus Versluis (zaj. číslo 105818) z lágru 17/18 ve věku 39 let. Potvrzuje to hlášení Obgeff. Grunerta ze dne 26. prosince 1944. Nejvíce holandských zajatců zahynulo při nočním náletu RAF 5. března 1945. Bylo napočítáno 23 obětí.
Bez zajímavosti určitě není skutečnost o úmrtí tří holandských dělníků v trestním táboře č. 28 v Záluží. Všichni zemřeli v krátkém časovém období. S největší pravděpodobností byli krutě týráni vězniteli, když se dostali do lágru 28 z důvodu nějakého porušení pracovních předpisů či snad za protiněmeckou činnost, odboj nebo možná z důvodu úplně jiné, možná i trestné činnosti. Všichni tři totiž byli zaměstnanci Dresden Reichpost a pracovali jako řidiči. Phillip Romviel, rodák z Amsterodamu zemřel 24. února 1945, Cornelius Lodewijk 19. března 1945 a Johannes Tirion 26. března 1945. U všech je jako příčina úmrtí uvedeno otoky a selhání srdce. V jednom případě je ještě uveden střevní katar.
V dalším trestním táboře, lágru č. 29 zemřel v podvečer 9. ledna 1945 Gerrit van der Vegt, rodák z Wanneperveenu. Poslední dvě úmrtí holandských státních příslušníků jsou zaznamenána v dubnu 1945. Dne 8. dubna večer zemřel v lágru 28 Hermann Winter (25 let) z Amsterdamu, který podlehl těžkémnu onemocnění a šest dní nato, tedy 14. dubna ráno, necelý měsíc před svými čtyřiadvacátými narozeninami podlehl v lágru 28 celkovému vyčerpání organismu Jan Kalk z Grossingenu.
Poslední komentáře
2 roky 38 týdnů zpět
6 let 3 týdny zpět
6 let 16 týdnů zpět
6 let 16 týdnů zpět
6 let 17 týdnů zpět