V Sokolské ulici v Oseku v parku u objektu bývalé Jepy stojí korintský sloup, který pochází patrně z počátku 18. století a je zapsaný na seznamu památek. Vzhledem ke ztrátě sochy Panny Marie je v současnosti sloup pouze smutným torzem. Pro rekonstrukci barokní památky je nezbytné pro vést kopii plastiky podle dochované dobové fotografie.
Obracíme se proto s prosbou o pomoc nejen na sběratele starých fotografií Oseka, ale i na ostatní občany, zda nemají dobové fotografie sloupu, které by nám mohly pomoci při jeho restaurování.
Duchcov a Valdštejnové - to jsou takřka siamská dvojčata v obecném historickém povědomí. Méně již se hovoří o jejich předchůdcích - majitelích duchcovského dominia z rodu Lobkoviců (Lobkowiczů). V tomto článku bych rád podal na základě pramenů jen několik dat z dějin duchcovské větve tohoto rodu. Prvním Lobkovicem na Duchcově byl Děpolt jehož krásný znakový epitaf z roku 1527 s českým nápisem v novogotické minuskule: „Letha Panie MDXXVII/ Vmřel gest Vrozeny pan pan / Diepolt z Lobkowicz pan na / Bilinie a Gehožto Dussi pan / Buoh racz milostiw býti" je uložen v bílinském kostele sv.Petra a Pavla. Děpolt z Lobkovic získal duchcovské panství od Jana Kaplíře ze Sulevic. V roce 1549 při dělení otcovského dědictví obdržel Duchcov Děpoltův syn Václav z Lobkovic, jenž k Duchcovu mimo jiné přikoupil za 750 kop grošů českých manské statky ve vsi Želénky. Duchcovský pán Václav z Lobkovic byl císařským radou a věrným stoupencem svého krále ve Šmalkadské válce, delší dobu finančně podporoval válečná tažení císařských vojsk proti Turkům v Uhrách.
Václav z Lobkovic se oženil v roce 1545 s Bonuší z Weitmile, ta je připomínána jednak v městských knihách bílinských( dnes v teplickém okresním archivu ) v roce 1571, kdy prodala „vomastek" bílinské vdově Mandaleně Holé a po roce 1574 také v městských knihách mosteckých (dnes uložených v okresním archivu v Mostě) v souvislosti s dluhem jakéhosi Lorenze Grosse. Po smrti svého manžela pokračuje Bonuše v rozšiřování lobkovických držav na Duchcovsku. V roce 1580 kupuje od Žibřida Žďárského ze Žďáru rytířský statek Všechlapy. Manželka tohoto Žibřida Kateřina, rozená Kaplířová ze Sulevic byla pochována v Duchcově a o jejím zajímavém figurálním náhrobníku s německým nápisem jsem již v DN psal.
Poměry na duchcovském panském sídle za Václava z Lobkovic a jeho manželky Bonuše z Weitmile naznačuje testament prvně zmiňovaného pána (uložený v Deskách zemských v pražském Národním archivu) . Z této závěti poznáváme např. jména Lobkovicových služebníků v Duchcově, počínaje hejtmanem Absolonem z Nejštejna, přes písaře Honzu Mejklara, dva kuchaře Říhu a Čaška až po pacholata Mertla a Matouše z „ marštali z Lahoště". Hlavní pozornost však pochopitelně věnuje Václav z Lobkovic v testamentu svým nástupcům a přeje si „ aby se dítky vedli ke cti a chvále pánu Bohu a jejich duší spasení". Z těchto dítek byl Jiří mladší (1556- 1590) císařským radou a prezidentem pražského apelačního soudu, Duchcovu udělil některá privilegia a spolu se sestrou Evou z Lobkovic (1559-1586) založil nový duchcovský špitál, zatímco starý špitál (později městský) stál už před rokem 1574 nedaleko kostelíka sv.Barbory. Je zajímavé, že duchcovská kostnice, která se nacházela právě poblíž zmíněného staršího špitálu byla podle kresby Wenzela Laubeho rovněž opatřena lobkovickým znakem.
Jiřího bratr, duchcovský pán Adam Havel (Gallus) z Lobkovic (1557- 1605) se účastnil důležitých diplomatických misí k osmanskému sultánu Amuradovi III. nebo k sedmihradskému knížeti Zikmundu Báthorymu. Adamův znakový náhrobník s latinským nápisem se dodnes nachází u duchcovského kostela Zvěstování Panny Marie ( viz obr.). Nápis v kapitálním písmu zní asi takto : „D(EO).O(PTIMO).M(AXIMO)./ ADAMO GALLO POPEL BARONI A LOB / COWITZ DOMI(NI) IN DUX SCHECHLAP / ET SCHRECKENSTAIN SACRATIS IMP(ERATORI) RV/ DOL(PHI). SECVN(DI). A CONSI(LIARI).SERENIS ARCHIDV(CIS)./ FERDI(NANDI) : A C(V)BICV(LARII) NEC NON SERENIS ARCHI (DVCIS) / MATTHIAE CAMERA (RII) o ET S(V)PREMO MAR(E)SC(AL)I / VITA INSIGNI CVM PIET(ATE ) VIRT(VTE) TRAN(S...) / DEFUNCTO ANNO 1605 (DIE 10 MAY DILE )/ CTIS DOMINO PAREN(TI) S(UO) W(ENC)ES(LAS)/ (GU)LIELM(US) FILI(US) MAERENS POSV(IT)...". Což ve velice volném překladu znamená toto : „Bohu nejlepšímu a největšímu ( topická formule vzývání známá již z římských náhrobků, nesouvisí samozřejmě s následně uváděnou osobou ) / Adamu Havlovi z Lobkovic, pánu na Duchcově, Všechlapech a Střekově, Svaté Říše Římské císaře Rudolfa II radovi, nejjasnějšího arciknížete Ferdinanda komorníkovi , též komořímu jasného arcivévody Matyáše a nejvyššímu maršálkovi, který životem prošel se slavnou zbožností a ctností, zemřelému roku 1605, dne 10.května, svému milovanému panu otci zřídil Václav Vilém zarmoucený syn".
V latinském náhrobním nápise figuruje mj. jméno Adamova dědice Václava Viléma z Lobkovic a na Duchcově (1592-1626) jehož krásný portrét se dochoval na zámku v moravském Mikulově. Tam byl i pochován spolu se svou třetí chotí Markétou z Dietrichsteina, která zemřela při porodu syna Františka Josefa. Ten byl také posledním pánem na Duchcově z rodu Lobkoviců.
Poslední komentáře
1 rok 38 týdnů zpět
5 let 3 týdny zpět
5 let 16 týdnů zpět
5 let 16 týdnů zpět
5 let 17 týdnů zpět