Pětaosmdesátimetrový větrník mezi Klíny a Mníškem se otevřel zvědavcům. Návštěvníci měli výjimečnou možnost poznat funkce větrné elektrárny skrývající se přímo v jádru stožáru.Větrná elektrárna, která je již v provozu třináct a půl tisíce hodin, ročně vyrobí pět milionů kW.
Osamocená myslivna ležící v nadmořské výšce 816 m asi 3,6 km jihozápadně od Nové Vsi. Nachází se v hezké poloze na rozlehlé svažité louce mezi lesy na úpatí kopce Homolka (844 m). Severně odtud pramení Vesnický potok, který napájí malý rybníček poblíž hájovny. Původně zde bývalo více domů (minimálně čtyři). Stávaly západně od dnešní myslivny; byly však zbourány a dnes je připomínají jen zbytky základů. Ještě v roce 1930 zde trvale žilo 7 obyvatel, lidé odtud definitivně odešli v 50. letech 20. století.
Toto místo má docela zajímavou historii. Pojmenování Červená Jáma pochází již ze středověku a vzniklo pravděpodobně podle načervenalé barvy břehů a den zdejších vodních toků. Toto zbarvení je způsobeno železnou rudou, konkrétně hematitem (krevelem). Jeho ložiska zde byla objevena a těžena již v 16. století. Ruda se těžila převážně z jam a mělkých úpadnic. Myslivna tu byla postavena až mnohem později, nejspíše někdy před polovinou 19. století. Dříve se tomuto místu říkávalo též Červená rokle, německy Rothe Grube.
Historická budova lobkovické myslivny v Červené Jámě na cestě mezi Mikulovicemi a Lesnou, na snímku z roku 1990. Objekt restituován, nebyl však dále využíván.
Pro zchátralost stržen koncem 90. let 20. století. V roce 1893 je popisován jako myslivna v malebném lesním temnu s velmi pěknou sbírkou paroží, která stojí u rybníčku oživeném zlatými rybkami.
Nejstarší zprávy o dolování v Červené Jámě pocházejí z let 1557 a 1558; pracovalo se tu však jistě i dříve, pravděpodobně již někdy po roce 1520, tedy v době, kdy se začalo rozvíjet hornictví v Hoře Svaté Kateřiny a jejím okolí. V letech 1557 až 1585 zde vystřídalo několik těžařů (je jich známo celkem pět), kteří zřejmě dolovali na několika různých místech v okolí, což dokládají i názvy dolů (na Jezerce v Kundratické roklině, Rotterfundtgrub, na Širokém vrchu).
Třicetiletá válka zdejší důlní provoz zlikvidovala, těžba se začala pomalu obnovovat teprve po jejím skončení. Až do roku 1652 probíhaly těžební práce v poměrně malém rozsahu; zmíněného roku doly koupil August Rothe, důlní podnikatel ze Saska; ten chtěl využít zvýšené spotřeby železa, kterou vyvolala válka. Nechal upravit cestu do Nové Vsi a vše připravit k zahájení těžby. K tomu ale nedošlo, neboť náhle zemřel. Protože se dědicové vzdali majetkového práva, doly připadly vrchnosti, konkrétně Janu Adamovi Hrzánovi z Harasova, majiteli červenohrádeckého panství, v době pobělohorské pak Lobkovicům.
Červená Jáma - pohled na hájovnu a místa, kde se kdysi rozkládala hornická osada, jaro 2002.
Vyfoceno z vrcholu kopce Homolka (844 m), ležícího zhruba 0,5 km jihovýchodně od myslivny. V pozadí v pravé části snímku úbočí Medvědí skály.
Přece jen však Červenou Jámu čekala doba rozkvětu - a ta nastala po roce 1682 za Ferdinanda Viléma z Lobkovic, majitele panství Jezeří a Novosedly. Tehdy se zde začala těžit ruda v takovém množství, že zde - pravděpodobně během roku 1685 - vznikla dosti rozsáhlá hornická osada. Vrchnost tu nechala postavit obydlí pro rodiny, které se zde usadily, nechyběla ani budova, v níž se havíři mohli posilnit, občas se rozveselit tancem nebo oslavit narození nového občánka (tak nazývá hospodu starší regionální literatura).
Ruda z Červené Jámy i z dalších okolních ložisek se svážela dolů do Karolinina údolí (starší název pro údolí Kundratického potoka), kde stávala vysoká pec. Protože veškeré práce obstarávali poddaní z jezeřského panství i ze vzdálenějších vesnic, byla poblíž pece zřízena jakási ubytovna pro dělníky. Časem zde bylo postaveno několik dalších domků a pro vzniklou osadu se vžil název „u vysoké pece". V průběhu let se osada u pece rozrostla a vznikla z ní dnešní vesnice Vysoká Pec.
Osud hornické osady v Červené Jámě byl ale jiný. Neudržela se na dlouho, protože zdejší doly nevynášely tolik, kolik se původně předpokládalo. Těžba postupně upadala a s tím souvisel i odchod obyvatelstva, který byl zřejmě postupný. Uvolnění pracovníci se i s rodinami stěhovali právě do Vysoké Pece. Červená Jáma úplně zaniká v roce 1710 nebo 1711; poslední zmínkou o ní je zápis o narození dítěte ze 4. května 1710.
Chybějí jakékoli doklady o tom, jakého složení byla zdejší ruda a jaké výnosy doly poskytovaly; lze však soudit, že výsledek nebyl příliš valný, neboť Červená Jáma leží v místech, kde jsou rudná ložiska jen řídce rozptýlena. Zrudnění ve zdejší oblasti je vázáno na příčné trhliny a dislokace v ortorulách a granitoidech. Na povrchu terénu se takovéto partie prozrazují intenzivním krvavě červeným zbarvením. Podle toho byla také ložiska v minulosti vyhledávána. Dodnes lze v údolí Vesnického potoka a v blízkosti zámku Jezeří najít stopy po dolování, konkrétně staré, převážně zavalené štoly, pozůstatky tavicích pecí; byly ovšem nalezeny i zbytky, které připomínají vodní hamry, jejichž pomocí byla ruda drcena. Některé z těchto pozůstatků jsou evidovány jako technické památky.
Zdroje
www.rangiroa.sweb.cz,
www.horskyhotellesna.cz
Poslední komentáře
1 rok 43 týdny zpět
5 let 8 týdnů zpět
5 let 1 týden zpět
5 let 1 týden zpět
5 let 22 týdny zpět