Anketa
Každý, kdo má jakoukoliv informaci o osudu této kroniky nebo ví, kde by se mohla nacházet, se může obrátit na tiskové oddělení mosteckého magistrátu. Kontaktovat můžete přímo redaktora Petra Dundeka.
Litvínovsko v číslech
Informace
Mostecké divadlo
Mostecké divadlo letos slaví 100. výročí své existence. Bylo to právě 30. září 1911, kdy se poprvé otevřelo mostecké divadlo veřejnosti. O historii divadelnictví v Mostě toho bylo řečeno i napsáno mnoho, my se proto dnes podíváme na samotnou historickou divadelní budovu.
Začátky divadla jsou spojené s Divadelním spolkem, v němž zasedali přední představitelé tehdy německého Mostu. Ti se po dlouhých sporech zasadili o výstavbu nové divadelní budovy, která měla sloužit německému obyvatelstvu pro zábavu. Najít místo však nebylo vůbec jednoduchým úkolem, nakonec bylo pro divadlo vybráno místo v sousedství spořitelny na okraji historického centra, na Baště, pozdějším Smetanově náměstí. Vyprojektováním budovy byl pověřen známý vídeňský architekt Alexander Graf. Ten navrhl secesní stavbu, která se začala stavět roku 1910 a za pouhý rok byla slavnostně otevřena. Z průčelí byla budova ozdobena sloupovím a balkonem v prvním patře. Zdobná okna byla různého tvaru i velikosti a čelní stranu nahoře uzavírali andílci nesoucí městský znak. Tuto přílišnou zatěžkanost fasády odborníci Grafovi dlouho vyčítali. Střecha byla zakončena dvěma věžičkami. Zadní ukrývala výškovou jevištní techniku.
Do divadla se vstupovalo z náměstí po schodech a v přízemním foyeru se nacházely šatny pro veřejnost a toalety. Odsud se vcházelo do divadelního sálu, kde bylo umístěno 14 řad sedadel. Po schodišti se z foyer vystupovalo do předsálí 1. balkonu. Ten byl tvořen třemi řadami sedadel a 8 lóžemi. Druhý balkon měl 6 řad sedadel a ještě po každé straně jednu řadu se 14 sedadly. V každém patře byla vyhrazena místa na stání. Nové divadlo pojmulo 620 diváků a jeho vnitřní uspořádání odpovídalo nejmodernějším požadavkům té doby. Přízemní prostory, kam běžný návštěvník divadla nemohl, skrývaly kotelnu a byt vrátného. Zákulisí tvořila tři patra. V přízemí bylo umístěno orchestřiště, za jevištěm se nacházely prostory pro osvětlovače, požárního hlídače a jevištního mistra. V prvním patře sídlil ře- Mostecké budovy v zrcadle času ditel a sekretariát a dále tu byly umístěny šatny pro muzikanty a sbor, zkušebna, knihovna a sklady kostýmů. V druhém patře se nalézaly šatny a maskérna s kadeřnictvím. Mobiliář byl velmi rozmanitý a drahý. Byl pořízen nábytek ve stylu rokoka, biedermeieru a renesance, ale i moderní soudobý nábytek nebo selská jizba.
To vše tvořilo vybavení salónků, foyerů, kanceláří a dalších reprezentačních prostor. Stropy byly barevně vymalované a dřevěná zábradlí natřena zlatou barvou. V průběhu let se výbava divadla nepatrně změnila, například roku 1930 byl na druhý balkon instalován promítací stroj, který promítal obrazy na plátno umístěné v prostoru opony. Roku 1934 se uvažovalo o uzavření divadla v důsledku nedostatku financí během hospodářské krize. K tomu však nedošlo, neboť se návštěvnost začala v průběhu dalšího roku postupně zvyšovat. Během 2. světové války bylo divadlo uzavřeno, ale hned v roce 1945 dochází k obnovení činnosti a vzniká zde stálý český divadelní soubor. O tři roky později se divadlo přejmenovává na Divadlo pracujících. Svému účelu sloužila budova divadla až do konce roku 1979, tehdy ji divadelní soubor opustil a přestěhoval se do nového Mostu. Její osud byl završen přesně po 71 letech existence. V říjnu 1982 se budova divadla, jako jedna z posledních staveb ve městě, sesula k zemi, a učinila tak tečku za jednou
Poslední komentáře
1 rok 8 týdnů zpět
4 roky 25 týdnů zpět
4 roky 38 týdnů zpět
4 roky 38 týdnů zpět
4 roky 38 týdnů zpět